V první polovině šedesátých let se rozhodli mladí výkonní turisté, že si prověří svoje fyzické i psychické schopnosti. Skupina turistů z AZ KG Ptaha, která si říkala „Tlupa“, pod vedením Zdeňka Tomy, dnes známého cestovatele, spisovatele a fotografa, uspořádala v roce 1964 první oficiální dálkový pochod Praha – Plzeň na 100 kilometrů. Pochodu se zúčastnilo 42 chodců, mezi nimi i člen odboru turistiky Lanškroun Otakar Juren. Tímto pochodem začala i slavná éra známého chodce Juraje Puciho.
V Lanškrouně tehdejší vedení turistiky nebylo dálkovým pochodům nakloněno. Vítězil argument, že nelze při této aktivitě splnit jednu ze základních složek turistiky, a to kulturně poznávací činnost. Je sice pravdou, že v té době byly uznávány pouze dálkové pochody na 50 kilometrů a více. Přesto se našla v našem odboru skupina mladíků, která začala pochody navštěvovat a tak se stala propagátorem tohoto dynamicky se rozvíjejícího odvětví turistiky. Byli to Ing. Jaroslav Kapoun, Jan Toninger, Pavel Faltus, Otakar Juren, Otakar a Václav Sadílkové, Karel Hanus a Jaroslav Falta.
V celé republice začaly vznikat desítky dálkových pochodů, na našem okrese byl prvním pořadatelem Sokol Mladkov. Tato skutečnost konečně přesvědčila vedení odboru a v dubnu 1969 byl uspořádán první dálkový pochod v Lanškrouně na 50 km na trase Lanškroun – Suchý vrch a zpět. Pro nepřízeň počasí se zúčastnilo pouze pět nadšenců: Zdar Srdečný, Václav Záruba, Karel Šilar, Jindřich Vágner a Jan Toninger. Při hodnocení pochodu bylo konstatováno, že na jaře je pochodů hodně a v našich klimatických podmínkách není stabilní počasí; lepší je září, a tak vedení turistiky rozhodlo, že příští pochody se budou konat vždy druhou sobotu v září.
Druhý ročník, ještě jako padesátka, byl pořádán z ekonomického hlediska v rámci Tesláckých her, účast však byla opět nevalná – pouze 24 sportovců. Třetí ročník proběhl ve stejném duchu jako předchozí, díky rozsáhlejší propagaci se však účast zvedla na 42 lidí. Všichni si lámali hlavu, proč do Lanškrouna nikdo nejezdí. Je to špatným spojením, fádností, špatnou organizací, malou propagací?
Bylo rozhodnuto, že akce bude změněna od základu. Tehdejší předseda odboru a současně vedoucí organizačního výboru Ludvík Varmuža navrhl změnu trasy na 60 km a její odvozeniny 30 a 15 km a změnu názvu. Tehdy měla většina pochodů ve svém jméně slovo „padesátka“ a proto jsme využili něco jiného. Vzpomněli jsme si na starou početní jednotku pro číslo šedesát „kopa“ a nový název byl na světě. „Lanškrounská Kopa“.
Ze zkušených pochodníků byl jmenován nový organizační výbor v čele s Ing. Jaroslavem Kapounem, a ten pak dělal ředitele Kopy až do 20. ročníku.
Okamžitě byly zahájeny přípravy na čtvrtý ročník již v novém kabátě. Rozjela se propagace, Lanškrouňáci na všechny pochody, kterých se účastnili, vozili propagační letáky, zadala se výroba propozic, diplomů, medailí a plakátů, rozhodlo se o občerstvení během pochodu a zajistilo se i večerní posezení po akci. Jaké bylo zklamání, když na start přišlo jen 70 lidí!
Tento fakt však pořadatele neodradil, spíš naopak. Chystala se další zlepšení, byli požádánï o spolupráci další partneři – TESLA, Východočeské papírny, Svaz žen, Svazarm, SSM, Červený kříž.
Trasa 60 kilometrů byla stanovena takto: Lanškroun, Lázek, Buková hora, Suchý vrch, Orličky, Jablonné nad Orlicí, Bystřec, Horní Čermná, Marianská hora, Lanškroun. Tato trasa se dodržuje doposud, pouze od 21. do 29. ročníku se chodilo v opačném směru.
Přípravy na pátý ročník vrcholily, dle nových výtvarných návrhů vznikly nové medaile, diplomy, velký důraz byl položen na společenské vyžití, cíl byl na Střelnici s táborákem, k tanci a poslechu hrála skupina „Samorost“.
Velké úsilí spoijené s přípravou se tentokrát vyplatilo, účast překonala očekávání, neboť přišlo 568 účastníků. Zde se teprve potvrdilo, jak se vyplatila péče o účastníky čtvrtého ročníku. Těch 70 lidí udělalo pochodu takovou reklamu, jakou by nikdo nezaplatil. To se prokázalo i v budoucnosti, kdy účasti byly rok od roku dvojnásobné. V té době se účast na Kopě stala prestižní událostí mezi „dálkoplazy“ celé republiky. Tehdy všude zazníval dotaz „byls už na Kopě? – to si nesmíš nechat ujít!“.
Pátý ročník přesvědčil všechny pochybovače a potvrdil, že je Kopa životaschopná a významně Lanškroun zviditelňuje. Dělnický dům při takové účasti již jako místo startu nevyhovoval. Po předchozím úspěchu nebyl problém přesvědčit vedení města, aby pro pořádání pochodu zapůjčilo radnici. To byl klíčový okamžik, která dal pochodu křídla – spolupráci pořadatelů s městem záviděla Kopě celá republika.
Když organizátoři cítili podporu všech orgánů města, vrhli se s plnou vervou do přípravy šestého ročníku. Vymysleli slavnostní start na náměstí s pozdravnými projevy vedení města a tělovýchovy, s průvodem všech zúčastněných okolo náměstí za doprovodu dechovky. Požádali místní výtvarníky o zpracování návrhů na propozice, plakáty, diplomy, medaile a podle vítězných návrhů je nechali vyrobit, nakoupili kilometry trikolóry na medaile. Začala hlavní fáze příprav, vymýšlely se různé soutěže na trasy i do cíle, výzdoba města, malovaly se plány tras, různá poučení, „desatero účastníka“, transparenty, připravoval se scénář večerního posezení a další vylepšení. Účast 1012 lidí na šestém ročníku prokázala, že zvolená cesta je správná.
Při přípravě sedmého ročníku byla zavedena další vylepšení, přibyly další soutěže a hlavní inovací se stalo přemístění večerního pozezení, které dostalo název „Sdělování dojmů“, do Společenského domu. Byla to vlastně taková kopácká taneční zábava.
Každým vylepšením a rostoucí proslulostí Kopy se účast zvedala, v sedmém ročníku dosáhla 2011 lidí, v osmém ročníku jich bylo 2650 a v devátém ročníku jsme překročili tři tisíce: přišlo 3113 účastníků!
Skončením devátého ročníku začala okamžitě příprava na jubilejní ročník desátý. V té době bývalo zvykem, že se jubilejní ročníky vždycky vyznačovaly něčím neobvyklým – lepšími suvenýry, lepším občerstvením, bylo více recese, lepší zábava a podobně. To vše musela Kopa mít a ještě něco navíc. Proto jsme do přípravy zapojili vše nejlepší, co městě mohlo poskytnout. Místo medaile se suvenýrem stala vlaječka, propozice měly jiný formát a větší rozsah s popisem všech navštívených míst i zmínkou o historii Lanškrouna. Zvýšená péče se věnovala společenskému vyžití, recesi a podobně. Při řešení výzdoby města bylo rozhodnuto začít na nádraží uvítacím transparentem, s třepetalkami po celé trase na náměstí a ještě dalšími transparenty. Když se probírala koncepce výzdoby náměstí, rozhodl ředitel pochodu, že všechny obchody na náměstí dostanou specifickou výzdobu – vyzdobí se vtipným heslem. A okamžitě došlo k vymýšlení hesel vystihujících charakteristiku každého obchodu – to bylo nejbouřlivější období příprav.
Čím víc se blížilo datum 9. září 1978, tím víc stoupala mezi pořadateli nervozita, dokonce sílil názor, že nejlepší je na vrcholu přestat a desátým ročníkem ukončit. Účast byla opět rekordní, tentokrát 3512 lidí. Akce se mimořádně vydařila, o čemž svědčí desítky pochvalných zápisů v kronice, veřejná uznání orgánů a složek všech stupňů.
Na základě nátlaku veřejnosti se sešel organizační výbor pochodu s vedením odboru turistiky a tělovýchovné jednoty a rozhodly o pokračování akce, i když v omezenějším rozsahu. Pár lidí odešlo, přišli noví pořadatelé se snahou o zjednodušení organizace a zaměření hlavně na účast Lanškrouňáků.
Tato racionalizační opatření se začala negativně projevovat na účasti: 11. ročník měl 3139 lidí, 12. ročník 2125 lidí a ve 13. ročníku činila účast 2511 lidí.
V roce 1982 došlo ke změně předsedy odboru turistiky. Současně se v tomto roce Lanškroun stal pořadatelem nejvýznamnějšího pochodu v republice „Za posledním puchýřem“. Do řad pořadatelů přišla nová motivace a začalo se opět přemýšlet o vylepšeních. Účast na 14. ročníku dosáhla čísla 2664 chodců. Při rozboru účasti na posledních čtyřech ročnících bylo konstatováno, že Lanškrouňáci jsou pohodlní a čekají do poslední chvíle, jaké bude počasí. Proto bylo nutné akci oživit, vtáhnout do děje děti, které přinutí své pohodlné rodiče k účasti, a současně přilákat k účasti i výkonnostní turisty.
Začaly přípravy na 15. ročník. Tehdejší předseda odboru turistiky Bohuslav Šilar navrhl pro oživení a přilákání dětí zavést nové atrakce – les plný her – pod názvem „Pohádkový les“. Současně byly přidány nové trasy – v té době se začalo chodit 7, 15, 25, 35, 60 a 100 kilometrů. Účast se stabilizovala, přesunula se na krátké trasy, které volily dvě třetiny účastníků.
15. ročník měl 2303 chodců, na 16. ročníku jich bylo 2209 a na 17. ročníku 2308.
V roce 1986 se začala rekonstruovat radnice, a proto bylo zázemí Kopy přesunuto do budovy gymnázia. Tam Kopa vydržela až do roku 1989. Tehdy se začalo rekonstruovat celé náměstí. Osmnáctý a devatenáctý ročník proběhl standardně s účastí 2532 a 2378, ovlivněnou pouze počasím.
S přiblížením termínu 20. ročníku Kopy se pořadatelé rozhodli, že se pokusí vzkřísit bývalou slávu pochodu a že jubilejní pochod připraví, jak nejlépe dovedou. Ke spolupráci se přizvali všichni osvědčení organizátoři, výtvarníci i kulturní pracovníci. Pod vedením Ing. Jiřího Kohouta byl připraven k tisku „Almanach“, zmiňující historii turistiky, Kopy a popisující všechny jejich úspěchy. Oprášily se některé soutěže, město bylo slavnostně vyzdobené včetně popisek krámů na náměstí, tradiční „Sdělování dojmů“ proběhlo v Žichlínku.
Dvacátý ročník se konal opět 9. září shodně s ročníkem desáým, ale nyní v roce 1988 dosáhla účast „pouze“ 3058 lidí.
I zde se potvrdilo známé rčení, že „dvakrát nelze vstoupit do téže řeky“.
V roce 1989 bylo rozhodnuto provést od jedenadvacátého ročníku oživení tím, že se se pochod začne chodit protisměrně. Všechny trasy už byly notoricky známé, ale dominanty pochodu – Lázek, Suchý vrch a Marianskou horu – nešlo vynechat. V průběhu příprav onemocněl dlouholetý ředitel pochodu Ing. Jaroslav Kapoun, pod jehož vedením se Kopa stala světoznámá, a který zavedl tak dobře fungující systém řízení, že do dnešních dob je Kopa organizována v jeho duchu.
Vedení organizačního výboru Kopy se ujal předseda odboru turistiky Bohuslav Šilar. Pochod proběhl tradičním způsobem s účastí 2032 lidí a byl nadlouho posledním, který startoval z náměstí.
Nastalo období převratných změn, jež pozitivně zasáhly celou společnost. Skončila doba, kdy o všem rozhodovali tajemníci. Každá organizace i jedinec se musely samostatně rozhodnout, jak se vyrovnat s novou skutečností. Bylo jasné, že obstojí pouze silní a odvážní. Lanškrounští turisté se naštěstí rozhodli správně v tom, že pochopili, jak i v nové době budou platit tradice, a tak s vynaložení značného úsilí dokázali velké tradiční akce udržet a ukázat svoji sílu.
Pochod zastihlo hned několik rozsáhlých změn – činnost ukončil dlouholetý „motor“ akce, muselo být určeno nové místo startu, hlavně však pořadatelé přišli o všechny dosavadní mecenáše.
Bylo rozhodnuto, že start bude z kluziště – tedy zařízení tělovýchovné jednoty a proto bez nájmu, propozice budou jednoduché, popis pro každou trať zvlášť, jednodušší suvenýry.
Byl zrušen slavnostní hromadný start a zavedena všeobecná úsporná opatření.
Účast 1288 lidí na 22. ročníku překonala všechna očekávání. Potvrdil se odhad pořadatelů, že účastnit se bude převážně mládež z Lanškrouna a blízkého okolí a že pochod bude ještě výrazněji záviset na počasí, což pak potvrdil 23. ročník účastí pouhých 1043 chodců.
Koncem roku 1991 rezignoval na funkci předsedy odboru turistiky a organizačního výboru Kopy Bohuslav Šilar. Předsedou odboru se stal Ing. Zdeněk Šesták a do vedení Kopy byl dosazen Jan Toniger, doposud zastávající po celých 23 roků funkci tajemníka pochodu. Dvacátý čtvrtý ročník proběhl stejně jako minulý s tím, že účast opět poklesla, sešlo se jen 1008 lidí.
Rok 1993 byl pro Kopu opět jubilejním – trvala již čtvrt století. Proto došlo k pokusu ji oživit. Podmínkou byl dostatek sponzorů. Byla zadána výroba nových suvenýrů, propozic i diplomů. Na kluzišti bylo připraveno velkolepé občerstvení, vystupovalo několik kapel, a tím se položil základ dalšího spojení pochodu s kulturou. V té době se začala rozvíjet cykloturistika, a proto byla přidána i první trasa „cyklo“. Opět se obnovila spolupráce s městem – konal se městský jarmark na tržnici, který trvá v termínu Kopy dodnes. Připravené změny přinesly mírné zvýšení účasti na 1569 lidí.
Od 26. ročníku Kopy se opět změnilo místo startu. Pochod se přestěhoval do Společenského domu. Přibyla nejkratší dětská trasa 4 km, a trasy „cyklo“ 30, 60, 70 a 100 kilometrů. V areálu Společenského domu probíhaly v rámci Kopy pivní slavnosti, účast se opět zvedla, tentokrát na 1750 lidí.
Ve dvacátém sedmém ročníku byly přidány dvě cyklotrasy 45 a 55 kilometrů, celková účast činila 1552 lidí.
V roce 1996 při 28. ročníku špatné počasí snížilo účast na 934 lidí. Dvacátý devátý ročník byl standardní, ale současně poslední ve Společenském domě. Účastnilo se 1969 lidí.
Pak konečně přišla doba, kdy si všichni Lanškrouňáci oddychli. Centrum města už bylo opraveno, rekonstruovaná radnice lákala k prohlídce. Nastal čas se pochlubit vykonaným dílem.
V minulosti Lanškroun býval převážně německým městem, proto po válce zavládla snaha vše minulé zatratit. Totalitní režim také neměl rád tradice, proto nebyl ve městě po válce obnoven žádný svátek – ani pouť, ani posvícení nebo něco podobného, jako to mívají jinde ve většině měst.
Zde se přímo nabízela možnost využití turistické „pouti“ – Lanškrounské kopy, jež měla v roce 1998 oslavit své 30. výročí. Současně zde nastala možnost ukázat široké veřejnosti naše nové náměstí.
Městská rada rozhodla o konání celoměstských slavností společně s Kopou, určila komisi složenou ze zástupců Města Lanškroun, Kulturního centra, Městského muzea a Klubu českých turistů, která měla za úkol celou akci připravit. Termín byl dán, protože Kopa se koná vždy druhou sobotu v září, a slavnosti měly být dvoudenní 11. a 12. září 1998.
Byl určen program kulturní části, včetně rozmístění stánků s uměleckými řemesly i občerstvením, rozsah soutěží a další doprovodný program. Jednalo se o umístění pódia pro vystupující soubory a padlo rozhodnutí, že akci zakončí ohňostroj.
Vedení turistiky společně s organizačním výborem Kopy rozhodlo, že pochod radikálně změní.
Byly vytvořeny nové trasy: pěší trasy 5, 10, 15, 25, 32, 60 a 100 km (u delších tras byl vrácen původní směr, což znamenalo, že se šlo nejdříve na Lázek), a cyklo trasy 20, 30, 45, 55, 60, 70 a 100 km.
Pořadatelé se rozhodli, že obnoví slavnostní start a průvod okolo náměstí za doprovodu dechovky. Pohádkový les se přestěhoval do Obory nabízející lepší zázemí. Bylo zadáno nové výtvarné zpracování propozic, diplomů, medailí – ty byly poprvé keramické, změnilo se i logo Kopy.
Na městské slavnosti včetně Kopy byly pozvány i delegace družebních měst: Kežmarok, Dzierzoniow a Serock, turisté pozvali svoje vedení, všechny bývalé pořadatele a funkcionáře, byl připraven i večerní program pro pozvané hosty. Pořadatelé dále pozvali televizi a rozhlas – hradecké vysílání zabezpečilo celodenní vysílání pořadu „Habaděj“ z Kopy.
V sobotu 12. září začalo dopoledne pršet, ale i přes nepřízeň počasí se akce vydařila a měla mimořádný ohlas. Účast na vlastním pochodu dosáhla 3075 lidí. Náměstí však bylo po celý den plné, protože se stále něco dělo a večer při ohňostroji se nedalo pomalu kam stoupnout. Dokonce se potvrdilo, že akce skutečně nahrazuje pouť, mnoho rodin zve v tomto termínu na návštěvu své příbuzné z celé republiky, protože je co ukázat.
Další dva ročníky Kopy (31. a 32.) proběhly standardně, slavnosti však měly stále lepší a bohatější program a účast byla 3254 a 3212 pochodníků.
Rok 2001 byl 33. ročníku nepříznivě nakloněn. Od začátku září do Kopy neustále pršelo – účast na pochodu činila 1495 lidí. Tato skutečnost však opět prokázala, že Kopa je již natolik sžitá s městem, že se přece jen najde dost odvážlivců, nedbajících na nepohodu a prokázujících svou účastí, že Kopa je jejich pochod. S touto motivací se ihned po skončení 33. ročníku začal připravovat ročník 34., kterému, jak všichni doufali, bude opět počasí přát a stane se zdařilou generálkou na ročník 35. Snad už konečně padne i rekord účasti z desátého ročníku?
Náš předpoklad se potvrdil. Počasí bylo nádherné, organizace se vydařila a tak se stal 34. ročník rekordním účastí 3716 lidí. To nám vlilo novou energii do přípravy 35. ročníku. Připravili jsme nové medaile – tentokrát dřevěné, nové diplomy, další pohádkové bytosti apod. Protože měl pochod malé výročí, připravili jsme pro sedm nejvýznamějších organizátorů „Veřejné uznání KČT s medailí“. Přípravy na Kopu proběhly opět důkladně, ale počasí si řeklo svoje. Ačkoliv pršelo, Lanškrouňáci nám zůstali věrni – účast činila 2529 lidí. Při kulturních vystoupeních se náměstí zcela naplnilo, i ohňostroj se podařilo zapálit.
Z pětatřicetileté zkušenosti jsme předpokládali, že zatím nikdy nepršelo dva ročníky po sobě. Proto jsme se chtěli pokusit přípravou a propagací dosáhnout na 36. ročníku rekordu. To se díky počasí podařilo, účast se vyšplhala na číslo 4042.
Další ročníky 37. s účastí 3716 a 38. s účastí 4031 lidí proběhly standardně za krásného počasí.
Ve stejném duchu jsme připravovali 39. ročník, s tím že se stane generálkou na jubilejní 40. Kopu. Počasí však rozhodlo po svém, zase padal déšť. Přesto však jsme měli vysokou účast 2988 lidí. Poněkolikáté se už také prokázalo, jak je správné spojit pochod a městské slavnosti. Děti vytáhnou rodiče alespoň do Pohádkového lesa a odpoledne a večer se celé rodiny příjdou podívat na kulturní program a ohňostroj.
Pro zajímavost uvádím, že dosavadních 39. ročníků se celkem zúčastnilo 83 497 registrovaných pochodníků – v posledních letech i cyklistů – což dává průměrnou účast více jak 2000 lidí na ročník. Přesně jich je 2140.
Příprava na 40. ročník se pojímá velkoryse. Na Kopě proběhne krajská oslava 120. výročí založení Klubu českých turistů. Přidáme trasu pro in-line brusle. Budou nové kovové medaile, jubilejní diplomy a mnoho dalších vylepšení. Doufejme, že nám počasí dopřeje překonat rekord v účasti.
Přehled počtu účastníků dosavadních ročníků Lanškrounské kopy
| Ročník | Rok | Účast | Zajímavost |
| 1. | 1969 | 5 | ředitel pochodu Varmuža předseda odboru – start od Dělnického domu |
| 2. | 1970 | 24 | |
| 3. | 1971 | 42 | |
| 4. | 1972 | 70 | Ředitel pochodu Ing. Kapoun |
| 5. | 1973 | 578 | |
| 6. | 1974 | 1012 | start přemístěn na radnici |
| 7. | 1975 | 2011 | |
| 8. | 1976 | 2650 | předseda odboru Dušek – nástup progresivnějších sportovců |
| 9. | 1977 | 3113 | |
| 10. | 1978 | 3512 | jubilejní – rekordní účast |
| 11. | 1979 | 3139 | |
| 12. | 1980 | 2125 | přidána trasa 100 km – výzva pro výkonnostní sportovce |
| 13. | 1981 | 2511 | |
| 14. | 1982 | 2664 | změna ve vedení odboru – předseda Šilar |
| 15. | 1983 | 2303 | zaměření na děti – Pohádkový les na Zámečku |
| 16. | 1984 | 2209 | |
| 17. | 1985 | 2308 | |
| 18. | 1986 | 2532 | rekonstrukce radnice, start přeložen na gymnázium |
| 19. | 1987 | 2378 | |
| 20. | 1988 | 3058 | jubileum – almanach – poslední pochod Ing. Kapouna |
| 21. | 1989 | 2032 | ředitel pochodu Šilar – obrácení tras |
| 22. | 1990 | 1280 | rekonstrukce náměstí – start přeložen na kluziště |
| 23. | 1991 | 1043 | |
| 24. | 1992 | 1008 | předseda odboru ing. Šesták – ředitel pochodu Toninger |
| 25. | 1993 | 1569 | přidání cyklo tras – zapojení města – jarmark, lunapark |
| 26. | 1994 | 1750 | přeložení startu – Společenský dům, pivní slavnosti |
| 27. | 1995 | 1552 | |
| 28. | 1996 | 934 | psí počasí – liják, ve vyšších polohách sněží |
| 29. | 1997 | 1969 | |
| 30. | 1998 | 3075 | přeložení startu na nám. J. M. Marků – městské slavnosti |
| 31. | 1999 | 3254 | |
| 32. | 2000 | 3212 | |
| 33. | 2001 | 1495 | celodenní dešť po oba dny |
| 34. | 2002 | 3776 | předseda odboru Toninger |
| 35. | 2003 | 2529 | opět prší |
| 36. | 2004 | 4042 | |
| 37. | 2005 | 3716 | |
| 38. | 2006 | 4031 | |
| 39. | 2007 | 2998 | celodenní slabý déšť |
| 40. | 2008 | 5013 | |
| 41. | 2009 | 4426 | |
| 42. | 2010 | 5103 | |
| 43. | 2011 | 5065 | |
| 44. | 2012 | 5930 | rekordní účast |
| 45. | 2013 | 2015 | lilo jako z konve a foukal silný vítr |
| 46. | 2014 | 4646 | |
| 47. | 2015 | 5389 | |
| 48. | 2016 | 5838 | |
| 49. | 2017 | 5754 | |
| 50. | 2018 | 8692 | |
| 51. | 2019 | 7279 | |
| – | 2020 | – | pochod se nekonal z důvodu pandemie Covid 19 |
| 52. | 2021 | 6120 | |
| 53. | 2022 | 5460 | |
| 54. | 2023 | ? |
Celkový počet účastníků je 160239.
(Tento příspěvek využil s laskavým svolením Městského muzea Lanškroun části textu „Turistika v Lanškrouně“ z publikace Vlastivěda Lanškrounska vydané v roce 2002).
Jan Toninger