Oldkolaři
O popularitu lanškrounské cykloturistiky se postarali v převážné míře senioři.
V roce 1993 byla založena seniorská skupina pod názvem „Old kolaři“ Zakladateli se stali Zdeněk Svatoš, Jaroslav Hanus, Jaroslav Švéda, Zdeňka Švédová, Karel Dolejš a Zdeněk Kobza.
Postupně se k malé skupině přidávali další a další členové a k dnešnímu dni máme evidováno přes 50 turistů a zájemců o cykloturistiku.
Lanškroun se stal cyklisticky známý nejen ve Východočeském kraji, ale i v celé České republice. V kraji zaujímáme přední místa v soutěži jednotlivců, mužů i žen, a v České republice jsme získali v roce 2005 desáté místo, v roce 2006 páté místo. A v roce 2007 dokonce třetí místo v soutěži cykloturistické aktivity v rámci přeboru České republiky.
Škoda, že se k této cyklistické rodině nepřidaly i mladší věkové ročníky. Velmi osvědčenými se stávají pravidelné středeční jízdy na kole všeobecně známé v celém lanškrounském regionu. Pro zimní období máme slogan „Když nejede kolo ani ještě běžky, tak chodíme pěšky“.
Svojí účastí jsme přispěli ve výběru cyklostezek v okolí Lanškrouna.
Pravidelně jezdíme na mezinárodní cyklistickou akci Cyklo Glacensis, zčásti na území Polska, na cyklovýlet do Javoříčka, každý rok pořádáme dva týdenní zájezdy pro zájemce o tento druh sportu. Doposud jsme třikrát navštívili Šumavu s výjezdem do Německa a Rakouska, dále Malé Karpaty na Slovensku, Českou Kanadu, Jizerské hory, Českou Kamenici, Slavonice, Vranovskou přehradu, Drahanskou vrchovinu a Novohradsko.
Aktivními členy jsou Zdeněk Kamenský, Pavel Martinec, Jan Toninger, Pavel Hrazdira, František Nohejl a Miroslav Böhm a mezi ženami Anežka Faltejsková, Vlasta Nohejlová a Jiřina Bartalošová. Zasloužilými členy jsou Karel Dolejš a Jaroslav Švéda.
Vzpomínáme na dobré a vynikající kamarády, kteří již nejsou mezi námi: jsou to Miroslav Vosátka, Miroslav Martinec a Věra Stejskalová.
Zdeněk Svatoš
Postřehy oldkolařů
Karel Trefný: Letos jsme zahajovali turistickou sezónu v Koburku. Celková účast byla 90 lidí, přitom na kole tam přijelo 70 lidí! Vypadá to, že cyklistika je převládající alternativou turistiky.
Na výletech s koly se fotíváme jako skupina, jako kuriozita to probíhá na železničních přejezdech, už jsme to tak dělali na řadě míst.
Miroslav Böhm: Cyklisti-důchodci se „rozjeli“ v květnu 1993, založili to Zdeněk Svatoš, Karel Dolejš, Jaroslav Švéda, paní Švédová, pánové Hanus a Kobza v Pivovarské hospodě. Šli ze schůze klubu důchodců TESLA a řekli si, že založí partu cyklistů. Pak se přidali další. Nyní má nejstarší z nás Jaroslav Švéda 82 a Karel Dolejš 81 roků.
Karel Trefný: Oporou nám byla rozvinutá cyklistika, i děti lidí jezdily na kolách, Mirek Vosátko nás odvezl autem na další místo, a dalo se jezdit etapově, ne celou trasu. Lanškroun měl velké cyklistické „podhoubí“, tak jsme nevytvořili nic nového. Bylo mnoho lidí ochoitných pomoci, nebo s zúčastnit.
Zdeněk Svatoš: Na našich akcích bývalo až 70 lidí. Naprosto převažují důchodci.
Typická trasa našich vyjížděk je do 65 – 70 km, ti rychlejší si dopřejí asi do 100 km.
Schéma je takové: vlakem tam a na kole zpátky do Lanškrouna. Například vlakem do Jiuzerských hor a odtamtud zpět na kolech – to je 198 kilometrů! Nebo na kole do Jedovnice, tam několikadenní pobyt, a na jeho konci zase na kole zpět. Oblíbenou trasu máme do Loštic na syrečky a zpět, to je 102 kilometrů.
Miroslav Böhm: V poslední dekádě od roku 1997 nebo 1998 do letoška míváme minimálně jeden týdenní zájezd za rok, někdy na jaře i na podzim. Takový zájezd je otevřený všem zájemcům. Doprava je auty. Trasu připravuje obvykle dvojice Mirek Böhm a Franta Nohejl.
Pro mladší cykloturisty probíhá poslední týden v srpnu „Letní přejezd Orlických hor“.
Karel Trefný: Naše aktivita má dva významy: být ve společnosti a být v nějaké odlišné krajině nebo prostředí. Není to extrémní námaha, ale je dobře si zvyknout na určitou fyzickou zátěž. Lidé z našeho okruhu mají společných turistických koníčků několik, například i běžky. Když není počasí nebo podmínky ani na kolo, ani na běžky, tak chodíme pěšky.
V horách se například přijede někam pod vrchol, kola se zamknou a pěšky se jde na vrchol a pak zpět ke kolům.
Miroslav Böhm: V letech 1991 a 1992 se s Mirkem Vosátkou jelo poprvé, ale paralelně jezdí jednou ročně silná skupina cykloturistů mladšího věku převážně na zahraniční zájezdy – mezi nimi například Martin Procházka, Míra Vosátko nebo Petr Konvalina. Taky toto je volně přístupná skupina, ale většinou jezdí stabilní sestava lidí a další se mohou připojit za ty, co se kvůli momentální kondici nemohou účastnit. Zahraniční turistika je náročnější, je nutné být fyzicky disponovaný.
Všichni tihle cykloturisti se spoluúčastní na přípravě Kopy. To potvrzuje, jak Kopa k sobě stahuje mnoho druhů turistických aktivit. Působí to i obráceně:
Například v roce 1985 se během Kopy dala dohromady skupina, mezi nimi i Pražáci a lidé z Bratislavy. V Praze vypravili auto s vlekem a loděmi, přijeli do Lanškrouna ke Kadům, zde se naložily lanškrounské lodě a pak se jelo do Bratislavy. Bratislaváci měli připravený program na 3 až 4 dny: sjezd Dunaje. Tehdy měl Dunaj ještě svá boční koryta. Plulo se na kanoích, pramicích a kajacích (rafty tehdy ještě nebyly). Stanovali jsme na jednotlivých ostrovech na Dunaji.
U počátků cyklistických tras Kopy byli Mirek Vosátka a Emil Parent. Jednou na Kopu přijeli Plzeňáci na strašně starých kolech – to mohlo být jednou z prvních inspirací.
Zdeněk Svatoš: Výběr druhů kol býval dříve nesnadný, měli jsme ale svoje mechaniky, zručné opraváře: Mirka Böhma, Frantu Nohejla i další. Dnes se převážně používají treková kola.
Všichni: My cykloturisti chodíme i na jiné pochody v okolí, například na „Vandr skrz Maló Hanó“, „Putování za třebovským kohoutem“ nebo „Přes tři hrady“.
Karel Trefný: Lanškrounská cykloturistika měla jeden inspirační zdroj – cyklistickou Rudou hvězdu. U zrodu byl Míra Vosátko, ale v poslední době je „tahounem“ Zdeněk Svatoš, velmi osobně se tomu věnuje. Akce má mimořádně pečlivě přepravené, přitom nenuceně, je vidět, že mu pomáhá to dělat „účtařským rozumem“ – všechno má do detailu promyšlené. Vlastně tuto aktivitu svou precizností drží při životě.
Scházíme se pravidelně každé úterý, Jednou za půl roku se kumuluje oslava lidí, kteří měli nějaké jubileum.