Loděnice
Jak vznikla loděnice? Koupily se lodě a ukládaly se zprvu v Mrazírnách, pak ve stodole u Boba Kadlece.
Cítili jsme, že nejlepší místo pro lodě by bylo v blízkosti Dlouhého rybníka. Dnes ta loděnice je jediným nemovitým majetkem turistiky.
Zprvu se uvažovalo o mlýně, ale to by bylo finančně i jinak příliš náročné. Pak přišla v úvahu zelená louka při západném břehu Dlouhého rybníka. Město nám pronajalo tu špici pozemku, my jsme to tam v letech 1973 až 1975 vyčistili. Mezitím jsme si jako vodáci udělali jméno velkou jízdou Otava – Sázava – a končilo se v Praze.
Prvně jsme samostatně s loděmi vyrazili v roce 1973 na Jizeru, většinou jsme byli tak 17letí, bez technického zázemí. A zkušeností. Nejstarší mezi námi byli Jarda Kapoun, Pavel Faltus, Zdeněk Šesták, a ti jezdívali z Kapounovy chaty ve Verměřovicích do Letohradu. Zdeněk Šesták měl bronzový vodácký odznak.
Prvním vedoucím byl Ing. Antonín Smejkal, měl absolvované školení, pak následovali ve vedení Zdeněk Novák, Zdeněk Šesták, Honza Langr, Zdeněk Beran (první začal s mládeží) a posledních 10 let Jan Frank, také dělal správce loděnice.
Dnes máme tři rafty (každý pro 5 až 6 lidí), které nám pořídili město. Dále dvě nafukovací kanoe, asi 16 kanoí, nově na sezónu 2008 jsme pořídili pět polystyrénových kanoí (ve vodáctví se opouští laminát, příliš snadno se poškodil).
K lodím máme nostalgický vztah – první loď z roku 1973, kanoe – se vyřazovala až letos.
Spolupracujeme se Skauty, půjčujeme jim rafty. Také pořádáme turnaje, například v nohejbalu.
Naše loděnice poskytuje účastníkům Kopy ubytování. Vejde se sem až třicet lidí. Bývá to stálá skupina asi 20 lidí, bezvadná parta, přijíždějí na každou Kopu bez velkého zvaní.
Jaké akce pořádáme pro veřejnost?
Věnujeme se třeba postiženým dětem, bereme je na rafty v poměru jeden vodák na dvě děti, to je bezpečné. Užije si to okolo 50 dětí. Když loni nebyla voda a s rafty se plout nedalo, udělali jsme náhradní program – projížďku bryčkou taženou koňmi.
Na naše „Čarodějnice“ přijde tak 100 lidí. Hlavně turisté a příznivci turistiky.
Začínáme s třídenní akcí „VLK“ spojující tři turistické činnosti. Koná se v prostoru okolo Divoké Orlice. V sobotu se jede „Voda“, v neděli jsou „Lyže“ a v pondělí následuje „Kolo“. Vhodný termín je při vypouštění přehrady a sejdou se kamarádi vodáci z celém republiky. Je to v podstatě celostátní akce, při níž se loděnice stává základnou pro naši partu z Lanškrouna a naše kamarády.
Vždycky v souvislosti s vypouštěním přehrad pořádáme jarní sjíždění Svratky, Jihlavy, Moravice.
A o letních prázdninách pořádáme „Týden“ s našimi rodinami. Ty už si pomalu nedovedou představit prázdniny bez vody. Je to třeba týden na Vltavě: plujeme etapově. Mezitím se stanuje.
Když to shrneme – „nenajdeme řeku, kde bychom nebyli aspoň dvakrát.“
A abychom si to připomněli, dvakrát nebo třikrát do roka se sejdeme na loděnici, a promítáme si tam všechny dostupné záběry z naších akcí. Je to vlastně takové kopácké „Sdělování dojmů“.
———
Vzpomínka na Mirka Vosátku
Rozhodli jsme se scházet na místě jeho nehody. Po projednání s ochránci přírody vznikl u Pašerácké lávky pomníček s deskou. Každý rok se u tohoto pomníčku scházíme ke vzpomínkce – nejen vodáci, ale i další, autem, na kole a to v termínu nejbližším k 9. dubnu.
Mirek byl ve všem inspirátor. Prosazoval všechny druhy turistiky a ještě k tomu skauting. Uměl přizpůsobovat akce potřebám dětí, zaváděl například o jarních prázdninách „rodinnou turistiku“. Také byl při tom, že se každé léto jelo v počtu asi 50 lidí na asi 10 dní na kolech do zahraničí (do Rakouska nebo Německa). Teď to po něm obhospodařuje Martin Procházka. Je to akce pro několik generací. Hledí se na to, kolik má kdo před tím naježděno na kole. V tom bývají značné rozdíly: běžné je 300 km, ale takzvaní „turbodůchodci“ už mívají najeto 3000 km!
Vosátkovy akce, například „Loučení se sněhem“ s maskami, bývaly vždycky tak pro zhruba 50 lidí. To byl plný autobus a ještě se stálo.
Pomoc na Kopě
Jan Frank: Na Kopě zajišťujeme po oba dny stánek s burčákem. Zde se shromažďují všichni turisti, odtud se zásobují všechny kontroly apod. Je to takový náš „styčný bod“.
Tour de Burčák
S tím nepřímo souvisí i akce „Tour de Burčák“. V sobotu se vyjíždí z Lanškrouna na kole a jede se do Velkých Němčic (rodiště Jana Franka), a v pondělí se zase jede zpátky. Trasa měří 130 km, a dá se případně kombinovat s přesunem vlakem tak, že na kole se jede 80 až 90 km. „Představme si tu krásu“ říká Zdeněk Beran, „když pět vinařů připraví burčák a my jej chodíme koštovat…“. Mají tam i burčákové slavnosti (jakýsi doplněk k vinobraní). S Velkými Němčicemi už máme něco jako družbu. Odtamtud zase přijíždějí jejich turisté k nám na loděnici se učit jezdit na lodích.
To je takový obecný rys organizované turistiky – že je založená na vzájemnosti akcí.
Vodácká sezóna
Sezóna vodáků trvá od začátku dubna do konce srpna. Souběžně s tím vodáci v období březen – září jezdí i na kolách a mimo sezónu provozují hlavně lyžařskou turistiku na běžkách.
Bob Kadlec, Honza Frank, Zdeněk Beran