Letošního 39. ročníku lyžařského přejezdu Nejvyššími vrcholy Beskyd se zúčastnilo 48 lýžníků z Lanškrouna a okolí, 5 našich brněnských kamarádů a dalších cca 25 účastníků z jiných koutů. Atmosféra byla i přes ne zrovna ideální sněhové podmínky jako vždy skvělá, což dokazují fotky a též náramně poetický mail, který jsem dostal od člena brněnské skupiny Růži a s jeho laskavým svolením zveřejňuji:
JiKr
Zdar zdar
zdravím všechny staré bardy, tedy bardy sem chtěl říct a posílám malý zápis z mého deníčku. Nejsem si úplně jist, jestli se mi to povedlo, takže to musíte číst na vlastní nebezpečí. K tomu přikládám i odkaz na pár fotek. Takže ještě jednou díky za akci a nyní již psaní samotné..
Akci zdar zdar, za brněnskou sekci
Ruza!
nuže: Můj milý deníčku : )
měli jsme se velmi pěkně i když se tomu dá těžko věřit neb déšť hlavně zkraje byl velmi intenzivní a ani teplota nebyla moc pod nulou, spíše tedy nad nulou ale to všechno k přírodě patří. Nejhorší sibérie byla v těch Trojanovicích, kde jsme si vtipně vzali skibus, jenomže tento skibus ujel asi tak 200 m a vyhodil nás pryč a to ještě ke všemu před zraky náčelníka, který takové zlepšováky pochopitelně striktně zakazuje 
A aby toho nebylo málo, tak se všici, kromě mě teda, nakonec nechali vyvézt na šlepru před zraky nějakého Bódi, kterej jim, teda děvčatům, za to nadával až do konce zájezdu, což byl boží trest, protože Bóďa jak se picne, tak je velmi družný a společenský Na Pustevnách jsme pokochali lidovou architekturou (moc z ní teda nezbylo kruciš) a prošli jsme kolem Festivalu ledové sochy, který se tam právě konal. Když někdo chtěl a měl výrazné parametry, tak se mohl aji přihlásit modelem. Ze mě by měli radost a hned by mě brali, ale ostatní se mnou nechtěli čekat, protože žárlili a odvolávali se na čas, tak se měl po ptákách jak se říká. Jenom na okraj podotknu, že Cyrila ani Metoděje jsme rovněž nestihli : ) ale v hospodě jsme se poměli. Z této hospody jsme ještě odcházeli se všemi proprietami, ty jsme začali ztrácet až na Martiňáku : ) Cesta na Martiňák byla sice deštěm nasáklá a výhledy byly rovněž zastřené, ale sněhu bylo dost a pršet už taky nepršelo, takže jsme se tak nějak vžili do situace vodního lyžaře a byli jsme docela happy. Na Martiňáku jsme nechali šrajtofli a pokračovali jsme do Podolánek a na Smrk. Jirka Krejča to sjel na Kociánku až na silnici, ale my normální lidi sme to došli po svejch. Na Smrk jsme dorazili po tmě, jak je naším zvykem a tradicí : ) nicméně dalo se to sjet při čelovce notný kus směr Ostravice neb sníh byl přítomen. V hotelu jsme buchli šampáňo a poveselili se trochu na mojí betli.
Výstup na Lysou byl opět jako již tradičně výstupem na ledovou horu. Cestou jsme se stavili u Zbuja, což je taková hospoda typu srub uprostřed přírody a kam jsem dojel de facto po ledě po zádech až do hospody Zde jsme dali raketu a dva velký panáky a sdružili jsme se s pohodovou skupinou. Raketa se vydařila a proto vzápětí mohl zaznít radostný potlesk! To se nestává každý den neb někdy to chcípne jak žaba potvora. Cestu vzhůru nám lemovali Lysaři kteří měli výrazně sportovnější tempo, ale my jsme se těšili z našeho pomalého ale jistého postupu směrem k vrcholu. Nahoru jsme došli o půl druhé, což je docela katastrofálně pozdě ale pohodová skupina byla za námi a tak sme zapařili v bufetu. KČT chata ještě otevřená není až za rok. Potom Ráďa a Renča vyrazily pěšky s časem 1:40 do Visalají a my se Šohajem a Hajtrou jsme to jsme to sjížděli po silnici. Sjezd nebyl úplně komfortní ale na kraji silnice se to docela dalo když si teda člověk připustil, že na své okolí působí dojmem obra na hliněných nohách… Nicméně hajtra záhy naznala, že to nedá a tak šla pěšky a cestou dolů z Lysé hory se ztratila, takže naše skupina opět perlila Nadto se ztratil i ten Bóďa načež potkal Hajtru v lese, z čehož měla Hajtra velkou radost ) Mezitím ztratila skupina i druhou peněženku, takže naše skupina byla na výsluní ) Nicméně tato peněženka se posléze našla, tak aspoň něco.. Zároveň jsme při hledání Hajtry ztratili spoustu času takže jsme dorazili opět jako již tradičně bezpečně poslední, což opět posunulo naši skupinu ještě o něco více na výsluní…
Ale jinak to bylo pěkný, příroda se nám předvedla od jarních až do podzimních a někde téměř dokonce až do zimních tónů, místy na sněhu, místy na ledu, často na vodě a taky na asfaltu a krtincích směrem nahoru i dolů a právě tato pestrost se zdravým povětřím, šampáněm a v neposlední řadě dokonce s výhledy na Lysé nás osvěžila na duchu a vdechla nám nový rozměr neb jsme hodně jedli a pili škopky a panáky a tak jsme i nějaký ten nový rozměr přibrali.. A když to mám říct za sebe, tak mě nejvíc fascinoval ten led, protože zasněženou krajinu si umí každý představit, ale taková ledová hora to je mnohem nakonec mnohem větší rarita a taky zábavnější
Na závěr chci poděkovat Bóďovi, že se ujal Hajtry, oběma Náčelníkům, pohodové skupině zvláště pak za to, že mě vyzvala k Raketě a na závěr se chci zeptat, jak to že je pohodová skupina vzdor své filozofii v cíli o mnoho dříve, než my, kteří se fakt snažíme? )) Není to ústup od ideálů pohodové skupiny?
S pozdravem „Skol“ a výzvou „Lysá horo, do roka a do dne, zakryj svoji lysinu a nasaď sobě čupřinu“ (to jako aby nasněžilo pro ty kdo to nepochopil)
se loučí Růža, který rovněž děkuje své skupině, která prokázala řadu překvapivých a inovativních postupů a nadto a to hlavně byla neustále v dobrém rozmaru )